na Blog.cz

No, takže YD3 ukončen. Ale nijak extra teda, protože plánuju pokračování takže je to jenom takový bezvýznamný useknutí, jen o málo větší než přeskok mezi dílama. Ode dneška za tři dny ale začínám maturovat, takže do konce května tu toho moc nečekejte. Možná mě ozáří duch svatý a pro odreagování něco zveřejním, ale nevsázejte na to. Tímhle teda posílám dočasně Deníček na dovolenou a sama se jdu (m)učit. Myslete na mě =)

Vaše Rin-chan

PS: Radši bych tam teď byla s nima!

Z minulého dílu: Než jsem omdlela, zaznamenala jsem, že strop je skoro zničený a k nám proniká úlomek nebe tam zvenčí. Byla tam zrovna noc, což na modré obloze Shangri-la vypadalo jako černá díra. Ucítím to, až mě zavalí strop? Zadoufala jsem, že zemřu hned a neprobudím se někde zaživa pohřbená pod troskama, nechopná cokoliv udělat. Moje oči mě zrazovaly, tělo neposlouchalo.

Děkuju moc vám všem, kdo jste si vzpomněli a poslali jste mi na mail přání k narozeninám =).

No jo, devatenáct let....už jsem skoro babka. Ale fantazie mě teda neopouští =D. Známky jsem si urovnala a k maturitě mě pustili všichni učitelé (i ti, co mě nemaj moc rádi - hodně žvaním). Začínám maturovat 2.5. což je, jak sami uznáte, za rohem. Poslední díl třetí řady YD už je ale ze tří čtvrtin hotový a během příštího týdne by se tady měl skoro určitě objevit. Děkuju za trpělivost =)

Vaše Rin.

Z minulého dílu: Slyšela jsem jejich oddechování a výkřiky, zvuky boje, ale jen jakoby z dálky. Všechna moje pozornost patřila půdě, která pořád víc a víc nabírala na vražednosti. Nesměla jsem povolit - hned by je to zabilo. Ale nemohla jsem to vydržet věčně. Hodinu. Maximálně hodinu a půl.

Ano, potřebovala jsem změnit design. Není to nic úžasnýho, zabral mi asi deset minut, ale abych byla upřímná - ten starej už mě doháněl k zuřivosti =D. Chtěla jsem něco míň agresivního, takže....

VELIKÁ RIN MĚNÍ TENTO SVĚT, SMIŘTE SE S TÍM!!!!

(Jen do doby, než stvořím něco lepšího =D)

Z minulého dílu: ,,Všechno jsi pokazil." oznámila jsem mu a nekompromisně tasila meč.

Mám teď tak trochu nutnost sem dát aspoň něco, než dopíšu Deníček (je na cestě). Přidávám proto video, které jsme já, Chie a Lucy natočily v létě, když jsme ještě měly fůru času. Ach, kde jsou ty doby....

Když se nudíme a máme volno, tvoříme music videa. Většinou parodie, ale tohle není ani tak parodie jako prostě....music video =D. Je ve stylu Japan takže to není úplně rána vedle pro tenhle blog.

Písnička je Butterly od Smile DK, vyšší brunetka je Chie a ta v tom černým plášti Lucy. Já jsem to blonďatý stvoření co blbne s tím mečem =D. Psaly jste na email, že nevíte, jak vypadám a že vás to zajímá, tak si alespoň uděláte obrázek. Nemotorných pohybů ála hrošíci happy hippo si nevšímejte - měly jsme na sobě tolik prostěradel, abychom se ,,pogejšily", že jsme ani nemohly dýchat =D. A tady už výtvor osobně:

Snad mě doživotně neodsoudíte, ale pravda je, že se u natáčení vždycky tak nablbnem, že to stojí za to =D

Vážení čtenáři,

Debilní začátek.....

Takže, vy zoufalé existence, které jste s mým blogem stále neztratily trpělivost!

Ano, Rin žije. Je kdesi hluboko zakuklená, inspirace k ní chodí na návštěvu jednou týdně, ale pořád tu je. Další díl mám rozpracovaný, je ho napsaná skoro polovina. Jasně, to je vám platný asi jako mrtvýmu sleva v Lidlu, ale přesto...

S DENÍČKEM JSEM NESKONČILA.

Nenene. Kazím vám náladu? A dobře vám tak =P Nekazím? Pak čtěte dál.

Deníček pokračuje a pokračovat bude. Chcete říct tajemství? Zřejmě bude existovat i čtvrtá řada....no....kdybych nebyla tak líná, už existuje. Ale pochopte prosím jedno - stejně jako Yumi, i já rostu a stárnu =D

A pravdou je, že tenhle rok je můj maturitní. Matura se blíží a s ní i přijímačky na vysokou a i když nejsem zrovna typ člověka, co sedí a učí se dvacet hodin denně, stejně psaní moc nestíhám.

Ale když budete dál trpělivé a já udělám maturitu na první pokus, čeká vás o prázdninách sada Deníčku. A možná bych i uvažovala o přestěhování blogu na samostatné www stránky s příběhy jen pro vás. Ale to je ještě daleko. Teď musím dělat co umím. Držte mi palce, protože moje úspěšná maturita = návrat k blogování!

Vaše hyperventilující Rin.

Z minulého dílu: Najednou to bylo, jako by se nikdy nic nestalo. Co jsem se naučila během těch pár let, co jsem kunoichi: když plánujete někomu se omluvit, udělejte to co nejdřív. Nikdy totiž nevíte, jak dlouho tu s vámi dotyčný ještě bude. Nikdy nevíte, kolik budete mít příležitostí. Skočte vždycky po té první, ať potom nemáte výčitky, že jste se rozloučili ve zlým. Já je totiž opravdu neměla, když nastal ten zlomovej okamžik a Sentarou nás opustil.

Z minulého dílu: Chvíli jsem bojovala s pokušením zakroutit svému vzdálenému bratránkovi krkem, ale nakonec jsem se přece jen se Sentarovou pomocí zvedla. ,,Jseš strašnej kazisvět!" vyčetla jsem mu.