YD4 - Akuma no tamashi 22

11. srpna 2012 v 8:00 | Rin-chan |  Příběhy - YD4: Duše démona

Noční rozhovory


Do Chakrové jsme se vrátili asi půl hodiny po půlnoci. Na hranici Lesa jsme střetli jednu hlídku čítající dva normální shinobi a senzibila. Všichni byli naprosto u vytržení, že se Sentarou vrátil. Jenom trochu zmateně hleděli na mě. Z toho jsem usuzovala, že si Satsuka vedla dobře.
Když jsme došli k menšímu dubu uprostřed shromaždiště, otočila jsem se k Ryukovi. ,,Děkuju, žes mě doprovodil. Pomohl jsi nám."
,,To nic nebylo." odpověděl. ,,Hlavně, že je Sentarou zpátky."
,,Nahromadilo se mi tu hodně práce, co?" zeptal se žirafák otráveně.
,,Tak hrozný to není." klidnila jsem ho. ,,Yamaichi je zvyklá za tebe papírovat - měli bychom jí dát udělat sochu ze zlata - a já zařídila obranu proti možné invazi. Na tebe čeká jenom pár blbostí, co potřebujou výslovně tvůj podpis."
,,Měl bych si sehnat nějakou asistentku i na tohle." mínil.
,,Jasně. A zlenivěl bys a ztloustnul. A víš, co by při tvé výšce znamenala ještě tloušťka?"
,,Že bychom museli přistavět hangár." ušklíbnul se.
Xiaam tiše zívla. To nás probralo z toho popichování se.
,,Měli bychom jít." usmála jsem se a objala ji okolo ramen. ,,Ještě jednou díky, Ryuku."
,,Za málo." odvětil a vydal se směrem k domovu. Ještě než nám zmizel z dohledu, otočil se. ,,Nezapomeň prosím, o co jsem tě žádal."
,,Promluvím s ním o tom." slíbila jsem.
,,S kým o čem?" zajímalo Sentara.
,,To ti povím potom." zamířila jsem k nám domů. ,,Až ti seženeme něco na sebe a až se oholíš."

Když jsme vešli do chodby našeho domu, z gauče v obýváku vystřelil Kinran, jako by ho někdo natáhnul na pružinu. Napřed sáhnul po meči, pak pořádně zamžoural do světla a poznal nás.
,,Yumi! Dědo, tak jste se vrátili!" usmál se a zívnul.
,,Neříkej mi dědo." zavrčel Sentarou. ,,Dělo se tu něco?"
,,Ani ne. Zdá se, že všechny úklady, vraždy a přepadení se tahají jenom za váma." usmál se Kin. Pak si teprve všimnul Xiaam a zvednul obočí. ,,Kdo je ona? Rivanka?"
,,Taky jsem si to napřed myslela." ujistila jsem ho a naznačila Xiaam ať se posadí. Všimla jsem si, že očima propátrala místnost a když zjistila, že by musela projít okolo Kinrana, zavrtěla hlavou.
,,No jo, to se potrháš." ujistil ho Sentarou a vydal se do kuchyně pro kus žvance. ,,Yumi měla zase stav dobročinnosti a koupila ji."
,,Koupila?" Kinovy oči prozrazovaly pohoršení. ,,Proč jsi to proboha udělala?"
,,No jo, chlapi." odfrkla jsem. ,,Je vidět, že jste příbuzní, jeden zabedněnější než druhej. Prej proč jsem ji koupila!" brblala jsem a vedla Xiaam ke schodům. ,,Možná proto, že jsem člověk a ne samuraj s ledovýma kostkama místo krevních destiček."
Z kuchyně vykouknul Sentarův zarostlý obličej. ,,My jsme náhodou taky lidi." prohlásil důležitě. ,,Jenom jsme prostě tvďáci."
,,Přesně tak, kámo." kývnul pyšně Kinran.
,,To doufám, tvrďáci." ušklíbla jsem se, aniž bych se ohlídla. ,,Protože dneska večer spíte oba na gauči."

Jakmile jsem vešla do ložnice, Satsuka se na posteli posadila a vyděšeně zírala ke dveřím. Dokonce i ve spánku udržovala Henge. Bylo vidět, že Xiaam nechápe, jak můžu stát vedle ní a přitom být na té posteli.
,,Sensei." usmála se Satsuka. ,,Myslela jsem, že se vrátíte až ráno."
,,Já původně taky, ale šli jsme v kuse. Můžeš se přeměnit, dobrá práce."
Poslechla mě a shodila Henge. Rázem na nás koukala stará, známá holka s hnědýma vlasama a drzým úšklebkem.
Xiaam zamrkala. ,,Já....zřejmě jsem unavená, paní. Mám halucinace."
,,Jsem Yumi." opravila jsem ji znovu. ,,A neboj, jsi naprosto v pořádku. Časem snad všechno pochopíš, ale teď musíš být vážně ospalá."
,,To ano."
,,Vyspíš se tady...než se rozhodneme, co s tebou dál." přešla jsem k posteli a rozestlala volnou polovinu. ,,Pojď si lehnout sem."
,,Mám jít domů?" zeptala se Satsuka.
,,Teď v noci ne." mávla jsem rukou. ,,Vyspi se tady, s Xiaam a ráno po snídani můžeš jít. Nevrátím tě rodičům uprostřed noci a hladovou."
Usmála se a znovu zalehla. ,,Bezva. Máte skvělou postel."
Kdybys jen věděla, co už toho zažila.....šla bys radši domů, milá zlatá.
Pokynula jsem Xiaam ať se uloží. Nedůvěřivě pozorovala Satsuku, ale zřejmě se jí nebála natolik, aby s ní odmítla zůstat v jedné místnosti. Lehla si na připravenou polovinu postele a zakryla se.
,,Už několik týdnů jsem nespala v posteli..." hlesla spokojeně.
Usmála jsem se. ,,Tak se dobře vyspi. Kdybys cokoliv potřebovala - to platí i pro tebe, Satsuko - já budu dole."
,,Já nic potřebovat nebudu, sensei." ujistila mě Satsuka.
Xiaam mlčela. Ležela na boku, přikrývku nataženou až pod bradu a tvrdě spala.

Když jsem se vrátila dolů, Kinran seděl na kuchyňské lince a s připitomělým úsměvem na rtech poslouchal Sentara s flaškou jakýhosi pochybnýho alkoholu v ruce. Moje drahá polovička se tvářila a gestikulovala, jako by právě holýma rukama skolila grizzlyho.
,, .....tak jsem počkal, až ten chlap zmizí, sebral jsem ten kámen a....." žirafák zmlknul, když jsem se objevila ve dveřích.
,,A co?" usmála jsem se jízlivě.
Pokrčil rameny a odložil láhev. ,,No co by....dal jsem ho stranou. Zavazel."
,,Sentarou mi tu jen popisuje jeho brigádu v dolech." ozval se Kin nevinně.
,,Aha." odšoupla jsem Sentara a otevřela lednici. Vytáhla jsem z ní několik rajčat a celý je spořádala, pak krabici mléka a zhluboka se napila.
,,Bude ti zle."
,,Ale nebude. Až budete sami těhotní, poznáte, že váš žaludek přežije i sebevražednější kombinace." usmála jsem se na ně.
Jejich výrazy byly napřed vyděšený, pak zmatený. ,,To byl vtip." informovala jsem je. ,,Když nad tím tak uvažuju, lásko," pohladila jsem Sentara po tváři. ,,Nechápu, jak jsem tě mohla odkoupit za tolik peněz. Měla jsem tě za trest nechat té ženské, co se o tebe s Ryukem dohadovala."
Vyvalil na mě zelené oči. ,,No jo, ta byla děsná!" otočil se ke Kinranovi. ,,Málem mě koupila taková stará škeble! Tos měl vidět. Na obličeji naplácaných nejmíň pět centimetrů pudrů, rtěnek a tvářenek a vůbec já ani nevím, co ty ženský používají. Zřejmě si myslela, že je geisha, ale vypadala spíš jako by padla obličejem na dort. V tom růžovým kimonu měla nacpaných aspoň děvět set kilo a prsa....proboha, to mě bude pronásledovat do smrti! Yumi, lásko, co musí žena udělat, aby měla v sedmdesáti poprsí v polovině stehen?"
,,To nevím, drahý. Otestuju to a pak ti to řeknu."
,,No tak to ať tě ani nenapadne. Pro smilování boží, kdyby mě odkoupila ta růžová, seniorská rachejtle, spáchal bych na místě seppuku!"
,,Na řádnou seppuku potřebuješ sekundanta." upozornil ho Kin. ,,Kdyby se ti nepodařilo probodnout si srdce hned na poprvé."
,,Ryuk by mě určitě pochopil a pomohl by mi."
,,Jste nemocní." zasmála jsem se.
,,Pochopitelně, že jsme." usmál se na mě Kin. ,,Ale právě proto nás máš tak ráda."
,,To je moje hláška." upozornila jsem ho.
,,Půjčil jsem si ji."
,,Když už probíráme tu dražbu otroků," ozval se zase Sentarou. ,,Co tě vedlo k tomu koupit tu Číňanku? Slyšela jsi, co o ní říkal ten ropušák. Je z dobré rodiny. Víš co to znamená? Že ji pobyt tady v Chakrové psychicky zničí."
,,Proč myslíš?" zamračila jsem se.
Povzdechl a opřel se ramenem o lednici, kterou jsem ještě pořád vyjídala. ,,Znám tyhle dívky. Před třemi sty lety se v mém životě nevyskytovaly žádné jiné. Dovedou akorát nosit hedvábí a zlaté spony, hrát na šamisen nebo flétnu, psát básničky a kreslit jezírka s labutěmi. Ty obzvlášť šikovné i vyšívají."
,,Abych pravdu řekl," zasmál se Kinran. ,,Rivanky se moc nezměnily..."
,,Všiml jsem si."
,,Není to nuda?" zeptala jsem se. ,,Všechny jsou prostě stejný, porcelánový panenky?"
Oba se rozesmáli. ,,Tos vystihla krásně." prohlásil Kin. ,,Jo, všechny jsou takový. Ony jsou dámy, Yumi, chápeš? Rivani jsou samurajové a vojáci a jejich ženy jsou, jak jsi řekla, panenky. Jejich povinností je vypadat dobře a pohybovat se jako baletka."
,,Jednou jsem viděl ženu nějakého úředníka, kterou štípla včela." řekl Sentarou. ,,Udělala scénu přes polovinu ulice a pak zaběhla do nejbližší čajovny, aby nikdo neviděl, že se jí pláčem rozmazala líčidla."
,,To je děsivý." zírala jsem. ,,K čemu jsou takový ženský?"
,,No právě." usmál se Sentarou, přišel ke mě a dal mi pusu do vlasů. ,,Proto mám přece tebe."
Krátce jsem ho políbila na rty. ,,Dobře, chápu, co mi tu říkáte, ale to mluvíte o Rivankách. Xiaam je z Číny."
,,Ano, je z významné rodiny z Číny." zdůraznil Sentarou. ,,Takže v podstatě totéž, co Rivanka."

Povzdechla jsem a konečně zavřela lednici. Opřela jsem se rukama o linku vedle Kinrana a hypnotizovala vzory dřeva, ze kterýho byla vyrobená. ,,Nemohla jsem ji tam prostě jen tak nechat."
,,I kdyby Yumi, zachránila jsi jednu." řekl Sentarou. ,,Ale s otroky se obchoduje dnes a denně, nemůžeme pomoct všem. Přivedla jsi ji do světa násilí. Možná by vážně bylo lepší, kdyby si ji koupil někdo jiný."
Ušklíbla jsem se. ,,Svět násilí jí není zase tak cizí." podívala jsem se mu do očí. ,,U toho potoka v lese se mi přiznala, že ji otrokáři znásilnili."
Zarazil se. ,,To je sice smutné, ale..."
,,Čtyřikrát."
Po tom sklapnul úplně. Jenom povzdechnul a dál na mě upíral smaragdové oči.
,,Možná by si ji koupil nějakej chlap." pokračovala jsem. ,,A vzal si ji domů. A co myslíš, že by ji čekalo tam? Co běžně čeká služku v domě prasáka, kterej nakupuje na dražbě otroků?"
,,To není naše věc." zapojil se váhavě Kinran. ,,Tak se to prostě ve světě děje."
,,Dobře, tak ať. Ale nebude se to dít, když u toho budu já." zamračila jsem se. ,,Ta holka nic neudělala, jak říkáte, byla zvyklá na život v rukavičkách a teď ji mělo čekat tohle? Měla být prostě něčí děvka? Jasně, to jako chlapi nemůžete pochopit. Nemůžete pochopit, jak se holka bojí, když má dojít k něčemu takovýmu. Ani jak sama sebe potom proklíná, že se nedokázala ubránit. Protože z nějakýho důvodu vám dala příroda automaticky víc síly a tak na vás mnohdy nepůsobí ani kopanec mezi nohy. Dokážete si vzít to, co chcete a ani se nemusíte moc namáhat."
,,Mluvíš, jako bys nás počítala do téhle kategorie." ohradil se Kin.
,,Mluvím obecně. Já vím, že třeba vy dva konkrétně mezi tyhle násilníky nepatříte." ujistila jsem ho. ,,Ale většina normálních chlapů tam venku ano. Když se nějaké dívce stane to, co Xiaam, je úplně jedno, jestli je to rozmazlená princezna, nebo ostřílená kunoichi. A když se to nezdá hnusný vám, mě teda jo. Já bych na jejím místě byla úplně stejně vyděšená. Dokážete si představit, že bych byla na jejím místě?"
Nastala chvíle ticha. ,,Já bych to nikdy nedovolil." řekl konečně Sentarou.
,,Fajn. Ale ona neměla na blízku nikoho, jako jsi ty. Je sama."
Kinran se slabě pousmál. ,,Tak dobře Yumi, dostala jsi nás. Chápu, o co ti šlo."
Sentarou kývnul. ,,Fajn, ať zůstane. Koneckonců, mě to nevadí. Ale myslím, že na ni je to tu moc....divoké."
,,Já myslím, že si zvykne." ujistila jsem je. ,,A když ne, osobně ji dopravím do Rivy, aby posedávala s ostatními dámami v hedvábí a kreslila jezírka a labutě." pokusila jsem se zmírnit vážnost situace, co jsem v afektu nastolila.
Pomohlo to, oba se zasmáli.
,,A ty." pohladila jsem Sentara po tváři. ,,Jestli do pěti minut neshodíš ty vousy, tak asi zešílím."

Zbytek noci jsme strávili společně v obývacím pokoji. Nikomu z nás se nechtělo spát, po šesti týdnech jsme si toho měli hodně co povídat. Sentarou s Kinem se nalívali saké a neustále brebentili. Občas se tak zapomněli, že jsem je musela tišit, aby neprobudili Xiaam a Satsuku. Sentarou nám povídal o své práci v dole a já musela každou vteřinu tvrdě bojovat se sebezapřením, abych mu nepřihodila další facku k těm předchozím dvěma. Jeho zase moc nepotěšila historka o mým výletu s Brodym před dvěma týdny, kdy jsme se vesele šli proběhnout uprostřed noci do Lesa Chakry a provokovat tak všechny krvežíznivý démony, co tam žijou. Prostě jsme se nudili. Jenže to on z nějakýho důvodu nechtěl pochopit. Vážně nevím, proč.
Na rozdíl od těch dvou hyperaktivů jsem k ránu začínala být docela unavená. Takže to dopadlo tak, že jsem se rozplazila přes celej gauč a nechala Sentarovi kousek místa k sezení jenom proto, abych si k němu do klína mohla položit hlavu. Chudák Kinran tak byl odsouzen k tomu shnít v křesle. Místama jsem usínala, ale to vždycky trvalo jenom chvilinku. Bavilo mě poslouchat, jak si spolu povídají, takže jsem sice měla zavřený oči, ale pořád jsem bděla a občas jsem i pronesla nějakej komentář k výroku jednoho z nich.
Tehdy mi bylo dobře. Kin a Sentarou mi dodávali pocit bezpečí a rodiny, prostě domova. Před několika lety bych si toho ani nevšimla, ale když jste kunoichi a každej den vám hrozí smrt, naučíte se vážit si okamžiků klidu. Většinou se vám jich totiž moc nedostane.
,,Každopádně ten sokol, co jsi nám po něm poslal zprávu byl ještě trochu mladý." říkal právě Kin, když jsem se znovu vytrhla z dřímoty. ,,Říkal nesmysly."
,,Já vím, ale nic lepšího zrovna nebylo po ruce." odpověděl Sentarou. Mezi řečí mi pomalu přejížděl prsty po paži. ,,Mohl jsem si vybrat, buďto on, nebo volavka, co hnízdila v bažinách nedaleko lomu. A jistě sám uznáš, že volavky nemají zrovna nejlepší povahu."
,,No to ne." připustil Kin. ,,Nemám je rád. Když nemusím, ani se s nimi nebavím."
,,Jste cvoci." oznámila jsem jim ospale.
Zasmáli se.
,,Zato ty jsi normální, vlčí holko." hlesnul Sentarou něžně.
Odfrkla jsem. ,,Takhle mě neoslovuj....říká mi tak Ardren. Nemám to ráda."
Nastalo krátké ticho. ,,No jasně, Ardren." něha ze Sentarova hlasu se rázem vytratila. ,,Dorazil sem vůbec?"
,,Před několika dny." odpověděl Kin.
,,Škoda. Doufal jsem, že se někam ztratí."
,,Jeho informace nám docela pomohly." namítnul Kinran. ,,Ale malá nehoda po cestě ho potkat mohla. Nelíbí se mi."
,,Zato Yumi se líbí moc, že ano, drahá?" trochu se mnou zatřásl.
Naštvaně jsem otevřela oči a otočila se tak, abych mu viděla do obličeje. ,,No dovol? Co tím jako naznačuješ?"
,,Nic. Jen vidím, jak se na něj díváš. Takhle se tváříš buď když máš hlad, nebo když děláš něco, co nemáš. Jak se kolem mihne Ardren, je to mix obojího."
,,Jsi opilej." posadila jsem se. ,,Nevíš, co říkáš."
,,Já pořád vím, co říkám." ujistil mě, ale pro jistotu se zase napil.
Kinran si konečně srovnal myšlenky. ,,Na Yuminu obranu musím říct, že mi o tom řekla. Dokonce mě žádala, abych tu s ní zůstal když tu nejsi."
Sentarou se zasmál. ,,Já jsem netvrdil, že se mezi nimi cokoliv stalo." vysvětlil Kinovi. ,,Jen říkám, že poznám, když se Yumi někdo líbí. Že jo, lásko?"
Mlčela jsem. Takhle přímo jsem mu nemohla lhát ani když byl opilej. Jen jsem se mračila a snažila se dělat, jak moc mě jeho řeči uráží. Ve skutečnosti jsem se styděla.
,,Vidíš, Kine? Nepopírá to. To se mi na ní líbí, že ona prostě neumí lhát. Co tě na něm přitahuje nejvíc, Yumi? Ty divný, žlutý oči? Nebo snad obličej bez jizev?"
,,Chováš se jako pitomec." zavrtěla jsem hlavou.
,,Já vím." kývnul vesele a dolil si. ,,To protože jsem chlap. A chlapi jsou ješitní žárlivci. Že jo, Kine."
,,Přesně tak." souhlasil brunet a přiťukli si.

Vstala jsem a protáhla se. ,,Možná si přece jenom půjdu lehnout."
Sentarou se opřel a natáhnul si nohy. ,,Zřejmě jsem tě naštval, co?"
,,Ani ne." přiznala jsem. ,,Jedinej, kdo mě štve, jsem já. To, co jsi říkal, je pravda. Něco na Ardrenovi....." odmlčela jsem se. Oba se na mě dívali a čekali, co vypotím. ,,Já nevím." vzdala jsem to. ,,Nechápu, co se mi na něm líbí. Když není poblíž, ani si na něj nevzpomenu, ale jak se objeví, je všechno jinak. Stydím se, žes mě takhle přečetl, nechtěla jsem o tom nikdy mluvit."
Povzdychl a kouknul na Kina. ,,Pochyboval jsi snad o mé dedukci?"
,,Nikdy, dědo."
,,To ale nic neznamená!" žehlila jsem to rychle. ,,Já Ardrena nechci....to si pořád připomínám. Já jsem s ním nikdy nic neměla a ani mít nebudu, Sentarou, to ti přísahám."
,,Tak v tomhle taky nekecá." zadrmolil Kin. ,,Teda aspoň v tom s tím minulým časem."
,,Vím že ne." zasmál se Sentarou. ,,To je totiž jediný důvod, proč má ještě ten krasavec všechny končetiny tam, kde mají být." podíval se na mě. ,,Ty se neurážej a pojď sem. Všechno je v pořádku."
,,Až na to, že se cítím, jako idiot." odsekla jsem, ale poslechla ho a sedla si zase vedle něj. Ovinul kolem mě paži a přitáhnul si mě k sobě.
,,Víš, že tě miluju, Yumi. Nikoho jsem nikdy nemiloval víc."
,,Já vím...."
,,Chci, abys byla šťastná. Kdybys mě o to požádala, třeba bych si i vyrval srdce.....ale sám. Nedělej to ty. Dokud to s Ardrenem nebude na fyzické rovině, nějak to překousnu. Ale jak poznám - a věř, že já to poznám - že se stalo cokoliv víc....." nechal to viset ve vzduchu.
,,Zabil bys mě?" zeptala jsem se s falešným úsměvem na tváři.
Sklonil se a políbil mě. ,,Tebe ne."
Kinran vstal, ve tváři trochu rozpačitej a sebral zbylý lahve. ,,No, měla pravdu. Jsme opilí. Teda aspoň já....jdu se natáhnout."
Sentarou přikývnul. ,,Dobrou noc."

Když odešel, sklonil se žirafák ke mě. ,,Chceš si zdřímnout? Uvolním ti gauč, já spát nebudu. Za chvíli bych stejně měl jít do kanceláře."
,,Ne." přitulila jsem se k němu. ,,Chci, abys tu byl se mnou."
Beze slov mě objal a položil si hlavu na mou. Byli jsme nějakou chvíli potichu, začínala jsem usínat.
,,Napadlo mě," ozval se najednou tiše. ,,Když Kinran říkal, žes ho žádala, aby tu zůstal než se vrátím.....bylo to proto, že ses bála Ardrena, nebo sebe?"
Odpověď by se mu asi nelíbila, takže jsem předstírala, že spím. Nevím, jestli mi na to skočil, nebo jestli si to přebral po svým, ale tu noc už jsme nemluvili. Po chvíli se mi totiž skutečně podařilo usnout.

Ráno, když jsem se probudila, byl už Sentarou v tahu. Stejně tak Kinran. Ten po sobě ale nechal aspoň slušně ustlanou postel. Vstala jsem a podrbala se v rozcuchaných vlasech, pak jsem se tiše přeplížila do koupelny, abych provedla obvyklou ranní hygienu.
Když jsem už byla v kuchyni a připravovala jídlo, na schodech se ozvaly něčí kroky a vzápětí do kuchyně vstoupila Satsuka, už upravená.
,,Dobré ráno, sensei." pozdravila.
,,Dobrý. Jdi se posadit, snídaně je už skoro hotová. Pak se stavíš v kanceláři u Tenshikageho a řekneš mu o honorář."
,,Dostanu peníze?" podivila se.
,,No jasně, byla to skutečná mise." usmála jsem se. ,,Co Xiaam?"
,,Ještě spí, nechtěla jsem ji budit."
,,Fajn. Tak si sedni."
Poslušně se usadila na jedné ze židlí a hladově se pustila do míchaných vajec, co jsem jí předložila. Připojla jsem se k ní a ona mi ochotně vyprávěla o všem, co dělala ty dva dny v kůži Aoi tenshi. Když dojedla, odnesla si po sobě talíř a rovnou ho opláchla.
,,Až budeš u Sentara, zeptej se ho na chuuninské zkoušky." poradila jsem jí ještě mezi dveřma. ,,Jsem si jistá, že už jsi chuunin."
,,Zeptám se ho." přikývla nedočkavě a odešla.
Vydala jsem se nahoru, abych probudila Xiaam a vyřešila s ní, co bude dál.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 JuMi JuMi | Web | 11. srpna 2012 v 23:07 | Reagovat

Já chci vědět jak to bude s tou Xiam a fakt se těším jak to bude dál, píšeš skvěle, vždycky se nemůžu dočkat pokračování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama