YD4 - Akuma no tamashi 23

13. srpna 2012 v 8:00 | Rin-chan |  Příběhy - YD4: Duše démona

Mezi námi děvčaty


Když jsem vešla do pokoje, Xiaam pořád spala. Oddechovala klidně a ten stres a napětí, co měla ve tváři celou dobu teď nebyli vidět. Zdá se, že po dlouhé době se mohla vyspat se skutečným pocitem bezpečí. Přišla jsem k oknu a otevřela ho, aby do pokoje šel čerstvý vzduch. To ji probudilo.
Otevřela černé oči a s mžouráním se na mě zadívala.
,,Dobré ráno." pozdravila jsem ji. ,,Jak jsi spala?"
Rozhlídla se po místnosti a dlaní pomalu pohladila přikrývku. ,,Takže to nebyl sen..." hlesla.
Usmála jsem se a přešla ke skříni, kterou jsem otevřela. V její pravé části jsem měla svoje věci já, nalevo Sentarou. Zalovila jsem mezi věšáky a vytáhla jedno ze dvou kimon, co vlastním. Nebylo honosný, spíš domácí. Bylo světle fialový s bílíma liliema a podle mého názoru mi stejně nikdy neslušelo. K němu patřil i tmavě purpurový pás. Otočila jsem se a položila to na postel. Tázavě se na mě podívala.
,,To, v čem jsi přišla je úplně zničený." řekla jsem. ,,Jdi se do koupelny umýt, když vyjdeš z lonice a dáš se vpravo, jsou to první dveře, co uvidíš. Pak si obleč tohle....můžeš si to nechat, stejně kimona moc nenosím."
Přikývla. ,,Děkuju. Jak bych vám to mohla oplatit?"
,,Tím, že mi přestaneš vykat." zasmála jsem se. ,,Říkej mi Yumi, prosím. Jsem jenom o rok starší, než ty."
,,Jak chceš, Yumi."
,,Jdi se dát do pucu, ustroj se a pak přijď dolů. Udělám ti něco k jídlu. Máš hlad, ne?"
Povytáhla koutky úst do slabého, přesto patrného úsměvu. ,,Obrovský."
,,Myslela jsem si to. Použít můžeš co chceš a tady potom," ukázala jsem k toaletnímu stolku se zrcadlem, jedinému kusu nábytku, co byl v tomhle pokoji doopravdy jen můj. ,,Najdeš hřeben a podobný věci. Moc kosmetiky nevlastním, ale doufám, že ti to bude stačit."
,,Dozajista."

Když sešla dolů, zrovna jsem donesla na stůl konvici s čajem. Chodila tiše a pomalu, všimla jsem si jí teprve až byla kousek ode mě. Překvapil mě její novej vzhled.
Kruhy pod očima, co jí dodávaly zmučený výraz teď byly v tahu a jediným tmavým bodem v jejím obličeji byly oči, krásně pravidelně tvarované. Řasy měla od přírody černé a dlouhé. Teď byla Arii ještě podobnější, než předtím, ale k dokonalosti Sentarovy dávno mrtvé snoubenky jí přece jen ještě trochu chybělo.
Její vlasy, které jsem konečně viděla rozčesané si nechala rozpustěné, jen dva přední prameny sepla dozadu sponkami. Byla jako z reklamy na značkovej šampon, až na to, že to černý hedvábí, co se jí lilo přes ramena nebylo upravený žádným šikovným filmařem.
Vzpamatovala jsem se z té krátké, závistivé extáze a ukázala na jednu ze židlí. ,,Posaď se."
Poslušně vzala místo u stolu. Nalila jsem jí čaj a šoupla před ni talíř s jídlem. Bez dalších zdvořilostních vytáček se do něj pustila, jako by nejedla roky. Všimla jsem si, že i přes prožitý strasti má zdravý, upravený nehty.
Posadila jsem se naproti a nalila čaj i sobě. ,,Takže...." začala jsem. ,,Ty jsi z Číny, že?"
Přikývla.
,,Tvůj otec byl bankovní úředník?"
,,Vlastně ministr financí." odpověděla tiše. ,,Spravoval pokladnu feudálního pána naší provincie."
,,Aha. Je mi líto, co se stalo tvé rodině."
,,Už jsem je oplakala." odvětila, ale tón jejího hlasu prozrazoval pravej opak.
Chvíli jsme nemluvily, než jsem přerušila ticho. Bylo nutný vyřídit pár věcí.
Naklonila jsem se k ní. ,,Jde o to, Xiaam, co s tebou teď bude. Zachránila jsem tě, ale nedomyslela to. Máš kam jít?"
Zarazila se a ustrašeně se na mě podívala. ,,Ne....já...nikoho tu neznám. Nevím vůbec, co....." odmlčela se, znovu ji přemáhal pláč.
,,Klid, nebreč." tišila jsem ji rychle. ,,Já tě nechci vyhodit. Jde o to, že jsi ve vesnici....ne, jinak. Slyšela jsi někdy o shinobi?"
,,Ninjové?" doteď jsem si myslela, že ty oči už víc otevřít nedokáže.
,,Ano."
,,Lupiči....zloději...vrazi. U nás o nich vypráví. Jsou to čarodějové, umí věci, co obyčejní lidé ne." vysvětlovala. ,,Plížit se stínem, i když nikde není.....zkrotit oheň, vodu, vítr. Dokážou zabíjet jedním pohybem, utíkat jako gepardi, létat ze stromu na strom jako opice." otřásla se.
Zasmála jsem se. ,,Vystihla jsi to docela přesně. Ale ne všichni jsou zlí. Xiaam, ty.....právě teď jsi v jedné z jejich vesnic."
Upustila jídelní hůlky a nadskočila, jako bych jí oznámila, že se ji chystám zabít. ,,Cože?!" zbledla. Očividně přemýšlela, jestli bude lepší utíkat, nebo zůstat, kde je.
,,Nikdo ti nechce ublížit." ujistila jsem ji. ,,Naše vesnice je plná dobrých ninjů. Nejsme zabijáci, pomáháme."
Trochu se uvolnila, ale uštvaný výraz jí z obličeje nezmizel.
,,To je to, co s tebou musím vyřešit." pokračovala jsem. ,,Pokud chceš, můžeš tu zůstat. Nikdo ti nebude ubližovat, budeš svobodná žít s ostatními obyvateli tady. Ne všichni z nich jsou ninjové. Druhá možnost je, že tě pošleme někam jinam, třeba do Rivy. Je to malé císařství hodně podobné Číně. Možná bys našla druhý domov tam. A do třetice, pokud chceš, můžu někoho poslat, aby tě eskortoval do Číny...." odmlčela jsem se.
Seděla a divoce dýchala, pokoušela se srovnat si myšlenky. Bylo vidět, že se jí nikam nechce, ale že má strach z těch zvláštních bojovníků, kterýma ji strašila chůva před spaním.
,,Můžeš si to v klidu promyslet." usmála jsem se na ni a vstala. ,,Teď se hlavně najez. Jdu umýt nádobí."

Krátce po poledni se doma zastavil Sentarou. Nakráčel si to zase v botách přímo do kuchyně.
,,Mám hlad jako vlk." oznámil mi a cpal se k ledničce.
,,Musíš chvilku počkat, od rána jsem se nezastavila." odstrčila jsem ho. ,,Jdi se zatím vyzout a umýt si ruce."
Zatvářil se otráveně. ,,Jsem Tenshikage, starám se o celej tenhle kvartýr a musím být brzo zpátky v kanceláři. Zdržuješ mě."
,,To je možný. Ale já jsem zase Aoi tenshi a starám se o to, aby ses ty mohl starat, tak mě neštvi a pal."
Sice s brbláním, ale odešel, aby splnil, co jsem mu uložila.
Když se vrátil, akorát jsem prostřela. Bez okolků se posadil a začal hltat. Oproti civilizované Xiaam působil jako barbar.
,,Něco nového?" zavolala jsem z kuchyně, kterou jsem dávala do pořádku.
,,Nic moc." odpověděl. ,,Yokai zachytili skupinu Koichiných lidí nedaleko Zlatého pohoří. Kapitánka Niji tam prý už před čtyřmi dny poslala jednotku špehů, aby nám hlásili jejich pohyb."
Nepovídej. ,,Takže je máme pod dohledem?"
,,Dá se říct."
,,S Kinem jsme zamíchali do hlídek i senzibily." utřela jsem si ruce a přišla za ním do jídelny. ,,Lesem Chakry teď neprojde ani myš. Neustále kontrolujou jeho frekvenci. A Briar hlídá několik Shinigami. Ať už plánuje Limetka cokoliv, budeme připravení."
,,Dobrý tah." pochválil mě.
Usmála jsem se. ,,To jsem se naučila z těch tvých strategií, co tu vždycky vyrábíš."
Dojedl a vstal. ,,Díky. Měl jsem hlad už od rána."
,,To proto, že jsi utekl bez snídaně. Taky by tě neubylo, kdyby sis něco vzal sám."
Sklonil se a v rychlosti mě políbil. ,,Chutná mi jen to, co pro mě připravíš ty."
,,Zajímavý tvrzení."
Zasmál se a kouknul na moje břicho, už mírně vypoulený. ,,Rychle roste."
,,To kvůli tobě. Je zvědavá, kdo mě pořád tak rozčiluje a chce tě poznat." prohlásila jsem.
,,Takže když tě budu rozčilovat ještě víc, vyroste dřív?"
,,Možná." pokrčila jsem rameny. ,,To se budeš muset zeptat jí."
Posadil se znovu na židli a přitáhnul si mě za ruce k sobě. Pak přiložil ucho na moje břicho a objal mě kolem pasu.
,,Tak co myslíš?" oslovil dítě. ,,Zrychlíš to trochu? Už se tě tady nemůžeme dočkat."
Protočila jsem očima. ,,Geniální, zlato."
Chvíli mlčel. ,,Slyším, jak jí bije srdce."
Vzdychla jsem. ,,Na to je přece ještě trochu brzo, nemyslíš?"
,,Srdce má od začátku, Yumi."
,,To jo, ale pochybuju, že bys ho mohl slyšet. Pleteš si její tlukot s mým."
Vydal nesouhlasné zabručení. ,,Zní to jinak. Tvoje srdce je pomalejší, hlubší, kdežto její bije jako o závod. Je to správně?"
,,Je." zasmála jsem se. ,,Ale je moc brzo na to, abys to slyšel."
Narovnal se. ,,To mi prostě nevymluvíš."
Vzala jsem jeho obličej do dlaní a políbila ho na čelo. ,,Ani to nebudu zkoušet. Teď už bys ale měl jít."
Vstal a došel ke dveřím, kde si obul boty, který jsem ho tam předtím donutila srovnat. Ještě naposledy mě objal a políbil. ,,Zkusím přijít brzo."
,,Beru tě za slovo."
Když odešel a já se otočila, všimla jsem si Xiaam, stojící u paty schodiště. Opírala se jednou rukou o stěnu a druhou si hladila pramen dlouhých vlasů.
,,Lidé jako vy nemůžou být zlí." řekla mi jenom. ,,Ráda bych zůstala tady...."

Odpoledne, ještě než jsem šla do práce, zastavila jsem se u Vosy. Zaklepala jsem na dveře jejího bytu a vešla rovnou dovnitř, jako jsme to vždycky dělávaly. Seděla s Tsubaki v kuchyni a nechávala si od ní česat vlasy. Ta kreace z mašlí, spon a gumiček vypadala naprosto šíleně, ale Vosa se tvářila, jako by jí holčička na hlavě tvořila dílo hodné mistra.
,,Ahoj. Páni, Voso, ty vypadáš.....no....tak....abstraktně."
,,Dík, od tebe to potěší." odpověděla pobaveně. ,,Copak jste nám přišla říct, princezno krutopřísných hlášek?"
,,Přišla jsem si s tebou zahláškovat o Tsubaki. Máš chvilku, nebo jsi příliš zaměstnaná stavbou Eiffelovy věže na své hlavě?"
Zasmála se. ,,To není Eiffelovka, ale hvězda. Tys to vůbec nepoznala."
,,Sakra....jsem to ale blondýna...."
,,Co myslíš Tsubaki, promineme jí to?"
,,Jo." přikývla holčička.
Vosa se postavila a vyšoupla ji z kuchyně. ,,Tak dobře. Uvidím, co se dá dělat. Chvilku nás tu nech."
Poslušně vyběhla z místnosti a nechala nás osamotě.
,,Přišla sis ji vzít zpátky?" zeptala se Vosa a začala si z vlasů vyplétat spony.
Chvilku jsem ji pozorovala. Usmívala se, ale tak nějak křečovitě. Přešla jsem ke stolu a posadila se. ,,Vlastně jsem tu kvůli něčemu jinému. Ale Tsubaki se to týká."
,,Ale?" sedla si naproti mě, vlasy jako vrabčí hnízdo. ,,Chceš mi teď oznámit, že je to teroristka hledaná ve čtyřech zemích?"
Pohodlně jsem se opřela a složila ruce na břiše. ,,No, všechno je možný. Ale ve skutečnosti tě jdu požádat o laskavost. Velkou. Chápu, jak to bude znít...."
,,Laskavost u mě máš od doby, kdy jsi mi pomohla zachránit tátu a pak nás nechala s Ryukem zdrhnout." přerušila mě pobaveně. ,,To přece víš, blondýno."
,,Bezva. Jde o to....teda, jak určitě víš, tak trochu budeme mít dítě."
,,Tak trochu o tom vím."
,,Fajn. Jedná se o to....hele, nechci, aby to vyznělo, že se jí chceme zbavit, ale.....bojím se, že nebudeme mít na Tsubaki čas. Nechci, aby se u nás začala mít špatně. Nemohla by sis ji nechat u sebe?"
Vyvalila oči. ,,Jako napořád? Já?"
,,Chápu, že ti to možná dělá čáru přes rozpočet, takže bychom jí časem našli něco...."
,,To nebude nutný." skočila mi zase do řeči. ,,Může u mě být. Nevadí mi to....budu moc ráda, když tady zůstane." oči jí začínaly rudnout, takže se otočila a začala si divoce urovnávat vlasy. ,,Co na to Sentarou?"
Přesvědčit Sentara mi trvalo asi hodinu, ale nakonec souhlasil. Kin mi s ním trochu pomohl....
,,Nemá nic proti." naklonila jsem se, abych jí viděla do očí. ,,Ty řveš?"
,,Praštila ses do hlavy?" odtušila uplakaně, takže jsem jí ani nemusela vidět do obličeje. ,,Já nikdy neřvu."
,,Ach...tak to se mi asi jenom zdá."

Nakonec se na mě podívala, na tvářích stříbrný cestičky od slz. ,,To tě navedl Ryuk, že?"
Nemohla jsem jí lhát. Pokrčila jsem rameny. ,,Nepřemlouval mě, jen to tak nadhodil....." zamračila jsem se. ,,Proč jsi mi o tom neřekla?"
Docvaklo jí, že narážím na trvalý následky jejího zranění a automaticky si přiložila dlaň na břicho. Vzdychla. ,,Nevím. Asi jsem se styděla....a nechtěla jsem, abys mě litovala. Čekala jsem na vhodnou dobu a ono to tak nějak vyšumělo..."
,,Proto ses mi vyhýbala?"
Vstala a přešla k lince. ,,Zřejmě. Podívej se na sebe." pokynula mým směrem. ,,Ty budeš mít dítě. Já nemůžu."
,,Nezavrhuj se tak rychle, protože teď máš dceru." taky jsem se postavila. ,,Vím, že ji máš moc ráda."
,,To mám."
,,Ale uvědomuješ si taky, že to její bratr ti tohle udělal?"
,,I tak ji mám ráda. Ona za to nemůže."
Usmála jsem se sama pro sebe. ,,Dobře. V tom případě...budu ráda, když se o ni postaráš. A jí tady bude líp....Sentarou je pořád v práci a já taky věčně lítám po všech čertech."
Nepodívala se na mě, myslím, že plakala. ,,Zvládnu to."
,,Fajn." měla jsem se k odchodu. Otevřela jsem dveře do obývacího pokoje, kde na gauči seděla Tsubaki. Vrhla po mě nedočkavý pohled. ,,Tsubaki, nevadí ti zůstat u tety Anity?"
V očích jí zablýskalo. ,,A můžu?"
Přikývla jsem. ,,Budeš tu s ní teď pořád."
S výsknutím se svezla z gauče a vběhla do kuchyně. Zatahala Vosu za rukáv. ,,Slyšela jsi to, Anito? Vážně můžu?!"
Pohladila ji po vlasech. ,,To víš, že jo."
,,Abych nezapomněla," dodala jsem ještě. ,,Tsubaki už je dost stará na výcvik. Měla bys pouvažovat nad tím, jestli bude kunoichi a případně ji dát ke mě do školy."
Kývla, aniž by přestala hladit holčičku po vlasech. ,,Zvážím to. Díky, Yumi."
V tom poděkování se toho skrývalo tolik, že jsem se málem neudržela a začala fňukat taky. Pro jistotu jsem byt opustila.

Do práce jsem dorazila v dobré náladě a s pocitem, že jsem udělala dobrou věc. Byla jsem proto ochotná snášet dokonce i tu masku s kapucí, co jindy nenávidím a nebýt povinnýho přísnýho utajení pro všechny Yokai, už dávno bych ji rozkousala. Ryuk byl - jako obvykle - už dávno na místě a přetřizoval spisy. Když jsem se tam objevila, pozdravil mě a dál si hleděl své práce.
Posadila jsem se na svou židli a rozverně hodila nohy na stůl.
,,Ten papír, na kterém máš svoje špinavé boty je životopis jednoho ze zájemců, který se k nám chce přidat." zabručel Ryuk nezúčastněně aniž by zvednul hlavu.
Popadla jsem lejstro a přelítla ho pohledem. ,,Hmm...hezký. Ať sem dojde, omrknu ho."
,,Je tu pár zpráv od zvědů v Rivě. Císař odmítnul spojenectví se Zvučnou, i když většina jeho ministrů byla pro."
Převzala jsem od něj papír s celou správou. ,,Císař stojí hlavně o Listovou a i idiot ví, že ta se nemusí se Zvučnou. Máme informace o ministrovi, co má v radě největší vliv?"
,,Nějakej pan Kobayashi."
,,Fajn." popadla jsem štětec a načmárala pár znaků. To jsem pak podškrtla a podala to Ryukovi. ,,Císaře nech jednomu člověku a dva špehy nasaď na toho Kobayashiho. Pravděpodobně ovlivňuje ostatní ministry, co tomu za mák nerozumí, aby byli pro Zvučnou. Chci vědět proč."
,,Dobře. Další je zpráva z pevnosti Dagashi. Starý správce umřel, zvolili nového."
Pokývla jsem hlavou a napsala další rozkaz. ,,Nech proklepnout jeho minulost, chci vědět, co je to za člověka. Pro případ, že by se rozhodnul něco měnit na naší dohodě o jejich obchodních silnicích. Chápeš, sežeň prostě špínu."
,,Mám to. Pak tady je potvrzení informací, co nám podal Yanagisawa Ardren. Aktuální počet Koichiných mužů vzrostl na padesát dva, zřejmě dokoupila otroky."
Zamračila jsem se. ,,To je důležitost A, pošli to Sentarovi. K táboru Limetky pošli jednoho člověka, nenápadně. A chci nějakýho bezvadnýho Yokai, aby se pokusil dostat přímo do jejích jednotek. Ať se nechá najmout."
,,Zařídím to."
,,Pošli taky dva lidi do Karihibo. Ať hlídají trh s otroky, chci tady mít přehled o všem, co Limetka dělá."
Psal si poznámky a poslušně třídil papíry, jako jsem mu říkala.
,,Yuki ze Země Větru hlásí diplomatickou změnu v dohodě Pěti Zemí co se týče války. Spojili se."
,,Spojili?" zvedla jsem obočí. ,,Jak?"
,,Země Ohně, Větru, Vody, Země a Blesku se spojili v jednu velkou alianci pro nadcházející válku. Stala se z nich jedna armáda, Spojenecká armáda, dokonce i plánujou čelenky se stejným symbolem."
,,Fakt?" pročetla jsem papír, co mi podával. ,,Dělají si legraci? Udělali přesně to, v čem jsme zabránili Takeru?"
,,Takeru chtěl Země zničit, oni je jen spojili."
Mávla jsem rukou. ,,To je to samý. Systém funguje, protože je rozdělenej mezi víc autorit. Kdo je vůbec teď vede? Mají jednoho generála?"
,,Podle dostupných informací dál velí pět Stínů."
,,Aspoň tak. Je to A, pošli to Sentarovi."
Přikývnul a podal mi poslední papír, co zřejmě vyžadoval mou ctěnou pozornost. Zarazilo mě, že pečeť na něm byla Sentarova.
,,Co je to?" nechápala jsem a začetla se. Vzápětí jsem vzteky vyskočila a praštila do stolu. ,,To je odvolání z funkce!"
,,Přesně tak."
,,Ryuku!" ječela jsem. ,,To jsi mi měl dát jako první!"
,,Kdybych ti to dal jako první, uděláš přesně to, co jsi právě udělala, vykašleš se na zbytek papírů a poletíš za Sentarem."
,,To si piš, že za ním poletím!" prskala jsem. ,,Ani sem nenapsal, proč me odvolává! Já ho zabiju!" se skřípěním zubů jsem vyběhla ze dveří.

Zaklepala jsem jenom tak, aby se neřeklo a vpadla do Sentarovy kanceláře. Seděl zrovna u stolu a něco řešil s Yamaichi, která leknutím nadskočila následkem mého bizoního příchodu.
Zvednul zelené oči a vzápětí se mu v obličeji objevilo pochopení. Napřímil se a odložil štětec. ,,Yamaichi, nech nás prosím."
,,Jistě." brunetka si mě ustrašeně změřila a pak opustila kancelář.
Sentarou vstal, přešel k oknu a opřel se o parapet. ,,Tak nějak jsem doufal, že to nebudeme rozmazávat, kapitánko Niji."
,,Nebudeme rozmazávat?" měla jsem co dělat, abych neřvala, jako to mám ve zvyku. ,,To jste si nemyslel, že ne?"
,,Jsem optimista."
,,A já bez práce." zvedla jsem napůl zmačkanej papír, co se uráčil mi poslat. ,,Co to má znamenat? Já dělám svou práci skvěle, doteď jste si nemohl stěžovat!"
,,Já tam ani nenapsal, že jste něco pokazila, nebo ano?"
Praštila jsem s papírem o stůl. ,,Pak chci vysvětlení. A nezkoušejte mi namluvit, že se objevil někdo lepší pro to místo, protože moc dobře vím o lidech, co máme ve vesnici a žádný z nich se na to nehodí. Musím hodně přivírat oči dokonce i když vybírám řadové Yokai, natož při výcviku elity!"
,,Ne, nikdo lepší se neobjevil."
,,To pořád není vysvětlení."
,,Jsem Tenshikage." zamračil se. ,,Nic vám nemusím vysvětlovat. S okamžitou platností vás zbavuji funkce. Jděte vyřídit, co je nutné a vykliďte kancelář. Na váš post dosazuji Tarona."
Ryuk bude vážně nadšenej, až se dozví, že je hlavou Yokai. Nebaví ho být pomalu ani asistent kapitána....
,,To neakceptuji." odsekla jsem. ,,Nehnu se odsud, dokud mi nedáte pádný důvod k mému propuštění! A možná ani potom, to záleží, co řeknete."
Unaveně se usmál a promnul si víčka, jako by se mu chtělo spát. Nakonec rozhodil rukama a vzdychnul. ,,Fajn. Ostatně, věděl jsem, že to takhle dopadne. Necháme té hry, sundej si masku, ať se neudusíš, protože když chceš křičet, potřebuješ kyslík....ty osobně hodně kyslíku."
Zamrkala jsem. ,,Cože?"
,,Yumi, prosím, nedělej ze mě idiota. Znám každý detail tvé postavy, viděl jsem tě nejmíň stokrát nahou a ty si opravdu myslíš, že se navlečeš do té upnuté uniformy, zakryješ si vlasy a pusu a já tě nepoznám?"
Trochu mě setřel. Váhavě jsem si stáhla kapuci i masku. ,,Jak dlouho to do háje víš?!"
,,Od začátku. Hned co jsi na naší první chůzi usnula a poslintala kapitánovi jednotek desky."
,,To se mohlo stát každýmu!"
,,Žádná podřízená by ke mě nebyla tak hubatá. A žádná jiná ve vesnici nemá při výšce metr šedesát prsa trojky."
,,Ty to máš nějak v oku, úchyle!"
,,Musím." usmál se spokojeně. ,,Jsem tady šéf."
,,Fajn, šéfe." bublala jsem. ,,Dostal jsi mě! Ale teď mi teda řekni, proč jsi mě odvolal a místo mě tam šoupnul......eh....kdo je Taron nevíš, že ne?"
,,Chlapy zmáknutý nemám."
,,Dobře. To je fajn. Tak proč?" zvýšila jsem zase hlas.

,,Myslel jsem, že až ti dojde, že znám tvou totožnost, domyslíš si i zbytek." mínil.
Zarazila jsem se. ,,Je to kvůli tomu, žes mě poznal?" zkusila jsem to. ,,To jsem tak průhledná?"
,,Ne." mávnul rukou. ,,Myslím, že nikdo jiný to neví. Poznal jsem tě čistě na základě našeho intimního vztahu....ty bys mě taky prokoukla."
,,To každej idiot. Máš dva metry."
,,Podle zpráv co jsem od tebe dostával o Koichi se její oddíly blíží." ukázal na šedou složku, co měl na stole. ,,Každým dnem nás můžou přepadnout."
,,A co?"
,,Až se to stane, všichni shinobi, senzibilové, Shinigami i Yokai půjdou do boje." pokračoval. ,,A ty jsi kapitánka, přemýšlej. Stála bys v první linii."
Začínala jsem chápat, kam tím míří. ,,Odvoláváš mě z osobních důvodů?" zavrčela jsem. ,,Protože se o mě bojíš? Doopravdy, Sentarou?"
,,Dá se to tak říct."
,,Ach. A počítal jsi předem i s tím, jak moc mě to naštve, že jo?"
,,Jo." kývnul. ,,Ale už jsem řekl. Nemáš chakru a jsi těhotná a já tě nepošlu na jistou smrt. Prober se už konečně a uznej, že dokud je Pečeť volná, nemůžeš tu obstát. Mohl jsem tam napsat mateřská dovolená, ale to by bylo všem jasný, kdo jsi. Takže to zpracuj a slož funkci."
,,Jenže mě ta práce baví!" namítla jsem. ,,Jsem v ní dobrá!"
,,Neřekl jsem, že ne." ujistil mě. ,,Jsem s tebou spokojený, ale budu potřebovat tvoje lidi s bojeschopným kapitánem. Jsi chytrá, Yumi, strategii ovládáš stejně dobře jako kterýkoliv generál. Představ si sebe na mém místě. Co bys dělala?"
Zase měl pravdu. Jenom jsem znechuceně odfrkla, přešla k jeho stolu a položila na něj bílý, látkový pruh, co jsem jako kapitánka nosila na paži. ,,Fajn. Ještě dnes předám svoje místo Taronovi."
Povzdechl. ,,Je to tak lepší. Možná časem..."
,,Nech si tohle." umlčela jsem ho. ,,Ale co mám teď jako dělat? Už teď je ze mě domácí puťka, když jsi mi vzal Yokai. Úplně zhospodyňkovatím."
,,Na pár měsíců ti to neuškodí. Počkej alespoň, až se naše dítě narodí."
,,Hm. To se ti to kecá, ty máš svůj flek pořád."
,,Vždyť jsi pořád učitelka." namítnul. ,,Budeme potřebovat každou sílu. Trénuj svoje studenty, možná jim dej i hodiny navíc, co já vím. Až Koichi zaútočí, chci, abys mi poslala děti, kterým se nevyrovná žádný dospělý."
No dobře, to mi trochu zvedlo náladu. Učitelka..... Povzdechla jsem a ještě naposledy si nasadila kapuci a masku. ,,Jdu vyklidit kancelář."
,,Díky." s ulehčením se posadil. ,,Mrzí mě to."
,,Mě víc."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 JuMi JuMi | Web | 20. srpna 2012 v 19:05 | Reagovat

Chudák přišla o výdělek navíc :D ale tak co už, ale i tak musím se dočíst víc o Xiam takže jdu číst dál :D

2 Rin-chan Rin-chan | 20. srpna 2012 v 19:14 | Reagovat

[1]: Proc te tak moc zajima zrovna Xiaam? =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama