Kterak dostala Rin díky znovuobnovení blogu dovolenou

16. února 2016 v 14:02 | Rin-chan |  Aktuality
Jo, přesně tohle se stalo!

Píšu sem totiž převážně v práci, jelikož doma už musím plnit spoustu dospělácko-ženských povinností jako uklízení, vaření, žehlení a podobně a taky jsem docela líný čuně, když mám možnost jen tak lehnout, napít se vína a nic nedělat.

Ale to tak bokem. Zkrátka, co se mi dnes povedlo:

Píšu si takhle pokračování Origin, když si nemůžu vzpomenout na název jednoho jutsu. V náhlém návalu deprese, jelikož mám zrovna krámy a taky chřipku a ucpanou hlavu si uvědomím, že jsem ze světa Naruta trochu vypadla. Začala jsem zoufale hledat na internetu v manze tu techniku, kterou jsem zrovna tak mermomocí chtěla a NEMOHLA vymyslet jinou (PROTOŽE PROSTĚ NE!!!), až mi z toho začalo být do breku.

Chápejte, obyčejně nebývám takovej psychotrotl, ale když mám svoje dny, brečím i proto, že došlo mlíko, že jsem našla lichou ponožku a nebo že náhodně kolemjdoucí pán vypadá jakko kreslená postavička. A vrcholem všech těchto psychických trampot je, že mému snoubenci přijdou prostě děsně roztomilé.

Blbec.

Každopádně, začínala jsem pomalu plakat, zoufalá z toho, že už nikdy nedovedu rozjet blog, protože jsem se odnarutověla, když vylezla z ordinace šéfová. Což je průšvih jako Choujiho ovar, jelikož nesmím být v pracovní době na internetu a provádět tam nějaké nekalé soukromnosti. Takže jsem začala zběsile klikat na křížek prohlížeče ve snaze ho zavřít, ale ten milý, webový prográmek na čtení mangy zasekal celej PODĚLANEJ počítač a nešlo s tím nic dělat. Btw děkuji webmasterům z Konohy. =D

Tak nic, co teď? Šéfová se blížila, už zatáčela za roh a objevila se mi v zorném poli a mě polila hrůza. Nesmí to vidět, prostě nesmí!

Klid, prostě ten počítač vypni a řekni, že zkolaboval!

Muhehe Rin, ty jsi FAKING DŽÍNIUS!

Jedno stisknutí vypínacího tlačítka....druhé...pořád nic....šéfová stála skoro vedle mě. Chyběly dva kroky, než mě obejde a uvidí na monitor.

Bože, bože, co teď?!

Jo, takže jsem nedostala lepší nápad, než do té blbé bedny kopnout. Ta, postavená vertikálně na tiskárně se zakymácela, spadla a se šíleným rachotem se rozpadla na tři části hned mě pod nohama.

Šéfová na mě vyvalila oči, já jsem začala plakat, vyřvávat, že je mi zle a jsem plná chřipky a hlenu a vynervovaná, protože máme teď poslední dobou hrozné práce a děláme přesčasy a že se potřebuju vyspat! No Hamlet hadra, skoro jsem měla chuť sama sebe obejmout, jakou jsem vzbuzovala lítost.
Šéfová mě nad rozbitým počítačem poplácala po zádech, načež mi sdělila, že ví, že se s majitelkou firmy naučily na mě až moc spoléhat a svěřovaly mi až moc práce a že chápe, že si chci odpočinout, tak ať jdu dneska domů, dovolená mi zůstane.

Takže jsem doma, tiše a poklidně si krvácím, žužlám dvoudecku bílého vína, cpu do sebe kyselý okurky a je mi dobře, protože jsem utajila svou nelegální činnost, rozsračkovala počítač a ještě dostala pochvalu, jaká jsem chudinka. Jsem prostě dobrá!

Blog mě prostě zase pohlcuje...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

3 Anoli Yuki Anoli Yuki | E-mail | 2. dubna 2016 v 16:09 | Reagovat

Ahoj,chtěla jsem se zeptat jestli ještě děláš to "Jak bys vypadala v Narutu?"
Děkuji za odpověď

5 Anoli Yuki Anoli Yuki | E-mail | 9. dubna 2016 v 16:53 | Reagovat

Děkuji :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama